Světovka, JBIS a Texovy první agility závody

Listopad byl pro nás velmi akční. V noci z posledního října na prvního listopadu porodila Verčina Lilinka 7 krásných miminek, dlouho nás napínala, ale nakonec to naplánovala dobře, protože být to přes den, tak bych byla v práci a nemohla asistovat. Devátého ráno jsem, opět s Verčou, vyjela směr Lipsko, kde se konala Světová výstava psů. Její papillon Šimon byl přihlášený do třídy juniorů. Vyjeli jsme o den dřív, abychom strávili dopoledne se Šimonovou chovatelkou Kathleen a odpoledne udělaly "menší" nákup. Šimon na výstavě dostal známku výborná, ovšem jeho bratr Dylan zabodoval a proti dalším asi 30 papillonům vyhrál. Poté dostal i BOJe a v soutěži o BOB chovatelskou skupinu s Kathleen také vyhráli, takže se čekalo do závěreček, kde Dylan opět bodoval a vyhrál JBIG! Paráda, odjížděli jsme domů utahaní, ale spokojení. Poté jsme drželi z domu Dylanovi pěsti do soutěže o nejlepšího juniora celé výstavy a evidentně jsme drželi dobře, protože Dylan vyhrál JBIS Světové výstavy 2017!!!

Jelikož jsem sama sobě slíbila, že s Texem konečně začnu závodit, tak jsme se v neděli devatenáctého vydali na jeho první zkoušky agility. Protředí i parkury byly jedním slovem skvělé. Byla jsem opravdu nadšená. Tex byl hezky soustředěný, zůstal v odložení (jak na tréninku neustále vybíhá dřív, tak na závodech si to prostě nedovolí), ale začal mi asi 14 dní zpět podivně vypadávat ze slalomu. Nejdřív jsem si myslela, že je to povrchem, ale pro prostřídání koberce, trávy i písku už si to nemyslím. V prvním parkuru jsem si mu ošklivě stoupla před náběh, takže neměl šanci hezky naběhnout, ale ani napodruhé to nevyšlo a vypadl. Do třetice všeho dobrého ok a když už jsem se viděla v cíli a běh vypustila, tak mi vběhl na předposlední překážce do jiného tunelu. Dobře mi tak. V druhém parkuru jsme se na tom slalomu diskli za tři odmítačky, fakt se mu něco nelíbí, stále nevíme co konkrétně, ale již pracuji na nápravě a zatím to vypadá růžově, tak snad...

O týden později, opět v neděli, se vydáváme, s kým jiným než se Šimonem a Verunkou, na klubovou výstavu. Šimona dnes předvádím já. Šimon je přihlášený do třídy juniorů, kde dostáváme CAJC a ČKCH junior. Tím splňujeme podmínky pro přiznání titulu Klubový junior šampion. Poté čekáme na celé doposouzení papillonů, abychom nastoupili o BOJ, který vyhráváme a abychom se náhodou nenudili doma, tak znovu čekáme a nastupujeme do soutěže BIS Junior, kterou nečekaně vyhráváme také! Šimon zkrátka chtěl dohonit bráchu, tak už je z něj také JBIS. Paráda. Odpoledne si užíváme u štěňátek, které se, neúspěšně, snažíme vyfotit. Hned den nato máme s Texem trénink u oveček. Opět po dlouhé době, také je první kolo trošku rozlítaný, ale druhé kolo. Bomba. Nádherná práce, jsem z něj prostě nadšená. Toho psa je pro mě škoda. Všechno s ním jde téměř samo, velmi přirozeně a já jsem z něj strašně opravdu šťastná. Vlastně jsem ho na trénink přihlásila proto, že jsem mu na prosinec zaplatila pasecí farma závod. Ani ne tak kvůli němu, jako kvůli sobě. Vím, že když zamakám na sobě, ten pes bude skvělej, on na to má. Já už tolik ne. Ona mi hlavně chybí motivce, protože co se poslední dobou u border děje, to je radši člověk někde sám v lese, než na akcích. Nicméně v rámci hecnutí jsem zaplatila i další agility zkoušky. Tak uvidíme, jak se pochlapím.