Unbordered Štěňátka, tréninky a závody
Farma závod
Sem tam se mi stane, že chytnu záchvat a nahlásím sto psů na nějaký mega těžký závod. V poslední době to byl třeba Zavírák, canicrossové mistrovství pro borderky. Na to alespoň už několik týdnů trénuju, ale takový farma závod, když mám teď od pasení pauzu, to byl teprve nápad! Já si totiž původně myslela, že je to pro sranda závod pro takové chcípáčky, jako jsem já, takže jsem to vzala ve velkým a přihlásila všechny svoje aktivní psy. Bylo mi líto některého nevzít. No a když jsem pak viděla, jak se plní startovka trošku jinačíma psama, než jsou moji výstavní šampioni, tak jsem usoudila, že alespoň trénink by to chtělo. V pátek před závody jsem tedy vyrazila na trénink. S Texem jsem šla minimálně po půl roce, spíš víc, chodil předtím s Beátou a já se jen dívala. Haha. No nešlo nám to, nešlo, seřvala jsem ho na tři doby a sebe chtěla jít zabít. Potom šla Párty, ta byla dobrá a Princ byl wow. Pamatoval si vše z našeho posledního pasení a i když byl rozlítanej, bylo to pěkné. Na druhé kolo se srovnal už i Tex a docela to šlo, že jsem si říkala, že snad to nějak dáme. Když jsme ovšem v neděli ráno procházeli trasu, tak jsem se chtěla jít zabít podruhé. Všecho co jsem si v pátek nacvičila bylo na balancu a ještě jsem si říkala, jak nám ty překážky všechny hezky jdou. Trasa zněla jasně. Vzít si ovce z domečku, hodit je do třídící uličky, tam si vybrat ovečku a odnést jí k "ošetření" a označení. Následně z uličky přejít do rohu pastviny k říčce, nechat ovce a psa nad říčkou a dojít jim pro vodu a napojit je. Následně přes otočný bod a zastávku do slalomu, který se měl jít tlačením. Ze slalomu brázdou do zapasení, kde jsme si měli vylovit označenou ovci, zkontrolovat jí a následně nechat psa hlídat ovce a jít někam sto kiláku daleko pro kýbl s jablky, zpět pro psa a ovce a přejít do nákladního vozíku pro koně a umístit tam ovce. Zatímco ovce bydlely ve vozíku, pes je měl hlídat a psovod jít zase sto kiláků, vrátit tam kýbl a hurá zpět vyndat ovce z vozíku a přes účko odláčením jít zase zavřít do ohrádky. Ti kdo se mnou už letos na závodech byli vědí, že se nemusí bát tahat jedničku, protože ji vždycky vyměním, abych mohla jít první a odpoledne do práce. Má to jednu výhodu, když jde ten největší tragéd na začátek, nemá ho rozhodčí s kým porovnat, díky moc všem profesorům ze střední, že mě tuto taktiku naučili u maturity. Ale má to i nevýhodu, nevykoukáte nic od ostatních, naopak se oni můžou poučit z vašich chyb. Tak jako tak, mám ráda ustálené pořádí a tak jsem to nechala jako v tréninku. Tex, Párty, Princ. Texáč byl docela v pohodě, ten pen a začátek uličky byl pro mě složitý, ovce mi pořád utíkaly druhým směrem, ale s troškou pomoci rozhodčích jsme se do uličky dostali. Vybrala jsem si nejmenší ovci a odnesla na ošetřovnu, kde jsem ji bez problému označila a koukla na nohy. Potom jsme pokračovali k vodě. Riskla jsem to a nechala psa i ovce u napajedla a doufala, že je tam udrží a nerozežene. Udržel. Měla jsem fakt radost. Další radost přišla s tím, když se mi povedlo nespanout do strmé vody. Za tenhle cvik máme plný počet bodů. Cviky pro tradičáky moje bordery moc neznají, zastávku dnes viděl Tex poprvé. , nějak jsme to uhaluzili a zkušili projít slalom tlačením. Když už jsem se tam motala dost, tak jsem se rozhodla to dojít za ztrátu bodů na balancu. Uličkou jsme prošli, pes nešel úplně z boku ale za nima, tak jsme měli stržené bodíky, ale dobrý. Ze zapasení mi jednou vstal, ale taky dobrý, pro kýbl jsem došla a do vozíku ovce nahnala celkem na pohodu. Jedna byla taková opožděná, tak nám za ní strhli bod. Vyndání ovcí proběhlo s pomocí psa, účko opět pokus na tlačení, nic moc, tak na balanc. Zavření do košárů bylo úplně nejlepší, protože tam holky šly samy, tak jsem je tam prostě nechala dojít a jen jim otevřela a zavřela. Haha! Pátěnka chytla nerva hned u penu a já s ní. Těžce nám to nešlo, ovce furt zdrhaly i do stran a my je tam lovily. Chvíli jsem myslela, že se na to vykašlu, protože Páťa měla fakt nerva a ani pro ty oveny jít nechtěla. Nakonec jsme s pomocí a milionem stržených bodů daly a došly k vodě. Tam jsme to taky nějak zvládly, ale opět horko těžko, ovce se rozhodly jíz zpět do domku, Párty se rozhodla, že na to kašle a jde si taky lehnout. Nakonec jsem ji ale přemluvila, ať to ještě chvíli vydrží s náma. Na to, že zastávku zná, tak to bylo fakt slabé, slalom jsem šla rovnou na balancu, protože už tak byla v nervu, tak nemělo smysl si tam na cokoliv hrát. Tím se jí vylepšila nálada, protože už dělala něco, co zná a je jí to příjemné. Brázdu měla slušnou, držela se na boku jak měla, zapasení slušný, ještě aby ne, když ty cviky zná. Jablka jsme měly, a do vozíku ovce taky zavřely na pohodu, resp. ono stačilo dát do vozíku kýbl s jablkama a počkat, až si tam holky dojdou. Když už jsem to šla po druhé, tak mi došlo, že tam toho psa ani nepotřebuju a jen jim dám čas to dojít. Když jsem jim sebrala kyblík, musela jsem Párty nechat před vozíkem, aby nešly za mnou a krmením. Problém nastal, když jsem je chtěla vyndat. Párty ve vozíku chytla znova nerva a absolutně nechtěla jít za ovce. Z venku vedle vozíku je nějaký betonový výstupek. Odložila jsem tedy Pártynu tam a jala se ovce vynášet z vozíku sama. Vynášet, aby jim to bylo pohodlné, protože kdyby nebylo, tak půjdou body dolů. Vozík stojí metr od plotu. Zaskákaly tedy mezi vozík a plot. Jelikož jsou moji psi poměrně multifunkční, poslala jsem párty na povel revír kolem vozíku a stoupla si na druhou stranu, kde jsem počkala, až mi je přivede. Takže vozík za plný počet, hahaha. Na účku opět nemělo smysl stresovat a tlačit, takže rovnou na balancu a hezky do domečku, kde jsme dostaly taky za plno. Nakonec šel Princ. Toho jsem náhlasila, protože mi bylo líto ho nevzít, ale největšího nerva jsem měla právě s ním. Na začátku jsme se taky trochu prali s vyvedením do uličky, ale určitě to bylo mnohem lepsí než s Párty. Tyčin byl hrozně vyjevenej, proč tu ovci nesu směrem k němu a šel koukat, co tam s ní vyvádím. U vody jsem si ho dala blíž než se po nás chtělo, ale stejně mi s nima pohnul neřád jeden. Takže až na druhý pokus. Zastávka tak nějak něco, dělal to poprvé v životě jako cvik. Slalom opět pokus tlačení a pak radši balanc, ovšem brázdu, tu měl boží, boží. Držel se hezky z boku ovcí, takže jsme luxusně došli do zapasení s plným počtem bodů jak za brázdu, tak zapasení. Ve vozíku stejný problém jako s Párty, takže jsem znovu psa nechala na betonu, vynosila ovce a s povelem revír ho poslala kolem vozíku. To už jsem byla vysmáta, že se fakt chodí, aby znali takový blbosti. Účko na prd, tlačení na prd, co an to říct... Ovšem domeček zase v pohodičce, však ony si tam došly. Potom jsem čekala, zda se půjde druhé kolo nebo ne a nějak se nestíhalo, takže já jsem jela na tři hoďky odcvičit na cvičák, zatímco zbytek si dal vyhlášení. Já jsem se výsledky dozvěděla až večer v osm, když jsem si k Beát dojela pro papíry. A upřímně jsem totalně čuměla. Texáček totiž se 101 bodama skončil na čtvrtém místě. Na prvních příčkách byli lidi, kteří mají ovce, starají se o ně a vidí do toho. Včetně člověka, který měl borderky a ovce ještě dřív než já se dostala k Roxyně a zatímco jsem borderku fakt moc chtěla, tak jsem koukala na její web a sledovala její psy a teď jsme s Texáčkem čtvrtí za takovým člověkem! Bomba. Princ byl tuším sedmý a Párty osmá, ale nechci kecat, to musím ještě ověřit. Tyčin měl 98 a Páťa o bodík méně.
