Unbordered MR BCCCZ v mushingových disciplínách
Tex startoval v kategorii veterán L. Vyhrál 1. místo, protože je nejlepší.
Tyčin startoval v kategorii pokročlí I/L. Vyhrál 1. místo, protože se jako jediný nedisknul.
Ale kdybyste viděli, jak pes letí do outu místo rovně a jak ho zastavuju těsně před odrazem a z disku udělám jen odmítačku, tak byste koukali. Koukala jsem i já, protože jsem skoro ani nečekala, že ho zastavím. :)
Vrcholem týdne ovšem bylo mistrovství borderek v mushingových disciplínách.
V sobotu to byl canicross. Já startovala s Texem. Moc jsme si to užili, Keksík teda třikrát stavil na potřebu, ale celou trasu doběhl na pohodičku bez jakékoliv únavy. Skončil poslední, ale to jsme věděli dopředu a jeli si to užít. Dost možná je to jeho poslední mistrák. Na pana Tyčina jsme ušili boudu. V sobotu startoval s mojí kamarádkou Kájou, která má narozdíl ode mě super fyzičku. Bohužel má ale úplně na prd dochvilnost. Z původního plánu, že přijede v pátek a seznámí se s Čičinem dopředu sešlo a na závod přijela deset minut před startem. Takže prostě sebrala Tyčina a rovnou vybíhali. První překvapení pro Tyčina jsem byla já a Tex, takže nás nechtěl předbíhat. Tak jsme jim uhýbali do lesa, aby nás neviděl. Druhé překvapení byla fenka na trati, která se mu zalíbila. Se mnou v životě nezastavil u psa, ale Káje spočítal ten pozdní přijezd a tak se kochal fenkou. Nakonec doběhli a ani nebyli poslední. Ani předposlední nebyli!
V neděli se potom jelo kolo a koloběžky. Já se poměrně bojím a mám k tomu důvody! Včerejší dalmatin co skočil po psovi nebo bordera co při focení vrčí na téměř vše co projde kolem... To prostě na trati nechceš potkat ani při běhu natož na koloběžce. Vysomrovala jsem tedy místo jako čtvrtá od konce a bla za něj fakt vděčná, od rána pršelo a všude bylo bahno a mokro. Start proběhl na jedničku s hvězdičkou, ale potrápil nás kopeček. Cesta nahoru vedla pískem a vyjet to mi dalo zabrat. Teriér za náma byl ovšem borec, takže nás nahoře předjel a já ještě podělaná z toho, aby se nám nic nestalo samozřejmě zastavila a počkala než nás předjede. Hned co nás předběhl jsme vyrazili za ním a tady nastal druhý problém. Kopeček se jel dolů. Teriér s cca 10 kilama kousek před náma a vidina toho, jak můj 22 kilo těžkej Tyčin zabere a já sletím z kopce a ještě sejmu tým před náma mě fakt hodně vyděsila, takže jsem znovu stavila a kopec sjela s rukou na brzdě a Tyčinem co dostal povel na prověšený vodítko. Po zdolání kopce už bylo vše v pohodě, dojeli jsme choďáka a protože jel fakt pomalu, tak jsme se domluvili, že ho předjedeme. Následně jsme předjíždeli ještě borderku. Potom už jsme zůstali zbytek trasy sami a tak jsem si zkusila i sjet další kopeček bez brždění a fakt jsme si to moc užili. Tyčák makal jako blázen a bylo to super. Poučení pro příště, vzít si brýle. Měla jsem bahno úplně všude i po svlečení. Natrénovat kopce dolů a bude to. :)
Plus celých závodů byla krásná trasa, délkou tak akorát. Těch pět co bylo vloni na MR v canicrosse už mi prostě přijde moc. Další plus bylo zajištění traktoru, který tahal auta z rozbláceného parkoviště. Já ho sice nepotřebovala, ale spousta lidí ano. Co bylo šílený byly záchody v sobotu. Canicrossařů bylo více než kolistů a fronta, jakou jsme ráno stály, byla šílená. Musely jsme se pouštět podle toho, kdo v kolik běžel, aby holky vůbec stihly start. Další mínus bylo, že jsme hrozně dlouho čekali na výsledky. V řádu hodin. Na většině závodů, kde jsem za poslednídva roky běhala to bylo téměř hned... Ale jinak jsme si víkend moc užili a jsem ráda, že mě to mistrovství motivovalo do koloběžky.
