Cruft’s show 2025

24.3.2025
VIDEA Z VÝLETU, KRUHU I HOR NAJDETE VE VÝBĚRU STORIES NA NAŠEM INSTAGRAMU @UNBORDERED.CZ


Náš výlet začal nečekaně brzy, v pondělí 3.3.2025. Měli jsme v plánu vyjet ve čtvrtek po hydroterapii, ale vzhledem k tomu, že Roxynka odešla, už nebylo s kým na ni jít a v prázdném bytě jsem nechtěla zůstávat. Přes zastávku u Honzových rodičů jsme vyrazili směr Německo, kde se mi zhruba po 4 hodinách cesty rozervala pneumatika, a tak jsme si střihli noc v autě na benzínce, jelikož s tím ve dvě hodiny ráno stejně nic neuděláme.
Odtahovka i servis v Německu fungovaly sice skvěle, bohužel nás to ale stálo poměrně dost času, takže jsem nestihla dojet do Brugg včas. Dostali jsme se tam až ve středu. Je to naše každoroční povinná zastávka a všem doporučuji se v belgických Benátkách zastavit. Kromě výborné čokolády můžete obdivovat architekturu nebo se jet projet loďkou po kanálech.


Trajket jsme zamluvili na čtvrtek odpoledne a po vylodění v Anglii jsme si opět dali každoroční povinnost - procházku po doverských skalách a scone s čajem o páté v Dover National Trust Visitor Centre Cafe. V centru pohodlně zaparkujete a můžete se jít projít. Místní kravičky byly letos velmi kontaktní, a zatímco Honza a Tex by je rádi pásli, my s Tyčinem měli hrůzu v očích, když za námi šly 10 metrů po cestě ve vzdálenosti pár centimetrů a chtěly kontakt. :D
Sraz s Aničkou proběhl v pátek, kdy jsme se společně sešli u Jeremyho Clarksona v Diddly Squad Farm. Jsme zde již po třetí a musím říct, že příští rok se mi sem už nechce. Pokud jste tu ještě nebyli, tak na poprvé je to super výlet a zajímavé jídlo, ale napotřetí už to prostě znáte a až tak výjimečné, abyste sem chtěli každý rok, to není. Možná příště zkusíme jejich novou hospodu hned vedle v Chipping Nortonu. Možná. Jestli ji do té doby nezavřou.


Sobota byla náročná. Anička nám vymyslela výlet do Broadway, poměrně velké vesnice v Cotswolds, která jako atrakci nabízí prohlídku historické věže Brodway Tower na nedalekém kopci. Počasí nám přálo a cestou nahoru jsme procházeli skrz ovčí pastvinu, takže jsme mohli obdivovat krásy předčasně jarní přírody i místního stáda a pofňukávat, že si tam nemůžeme zapást. Pofňukávala jsem tedy já, psi se chovali velmi slušně. :)
Na věž jsme se podívali jen z venku, ale uvnitř je to zařízené a vypadá to na obrázcích moc pěkně. Třeba se tam ještě vrátíme.
Odpoledne začala ta pravá šichta, kdy jsem groomovala svoje psy a navíc ještě Zděňky Nexu. Večer jsem padla do postele a byla jsem ráda, že jsem ráda.


Neděle - Crufts show
Ráno jsme se chtěly srazit s Aničkou a dojít do haly společně, ale Anička měla zpoždění a já začínala třídu, tak jsme šli napřed. Na Crufts jezdím roky, ale letos poprvé jsme dostali halu 2 namísto každoroční haly 1. Byla to pro mě komplikace, neb australáci byli v jedničce, ale nakonec se to dalo zvládnout. Máme svým způsobem Crufts rádi, ale některé věci prostě... :D :D :D Inu, naučili jsme se již, s kým se mluvit dá a s kým ne, a byli jsme fakt rádi, že jsme si letos kvalifikovali kamarády a bylo to zase o něco příjemnější.
Začínal pan Tex ve třídě veteránů, kde bylo nahlášených 15 psů. Tex se předvedl krásně, od loňska ani nekulhal, ale nebylo z toho nic. Já si to s ním ovšem hrozně moc užila. Potom jsem přeběhla k fenám do juniorů s Bailey, která také běhala moc hezky a také z toho nic nebylo. Od Beju jsem utíkala do jedničky, kde jsem stihla vystavit Párty, a z 11 fen ve třídě veteránů jsme skončily jako RESERVE! Párty rok nebyla v kruhu, a stejně se umístila. Opět nás zaujal outfit rozhodčí. Asi kámoška s loňskou rozhodčí od boc fen. A já trubka si koupila nový kostýmek, když by stačilo vzít si pyžamo...
Prince si do otevřené třídy vzala naše Péťa Kolegarová a z 38 psů se dostal do top desítky. Tyčik tam za mě hodně vynikal, pokaždé, když jsem zvedla hlavu, stál v krásném postoji a Péťa odváděla absolutně topovou handlingovou práci. Být Američan v Anglii není rozhodně jednoduché, takže vzhledem k počtu psů ve třídě, je TOP DESET super výsledek. Spolu s Čičim se v open předváděl i jeho starší bratr Abner. Zároveň s Čičinem se v hale číslo jedna vystavovala Rummy, Pátěnky dcera. Ve třidě juniorek vyhrála druhé místo. Moc gratulujeme, máme radost.
Bordery - samci skončili neobvykle brzy, a tak jsme si stihli projít stánky, hlavně díky Aničky mamince, která se starala o blaho těch našich. Děkujeme.
Koupili jsme hrnečky do sbírky, hračku s nejlepším amortizérem na světě a od jedné paní jsme dostali jako dárek plyšového kraba, což si ukládám do paměti jako nejhezčí zážitek celého Crufts. A teď hurá na hotel. Večer jsme ještě skocili s Aničkou a její maminkou na jídlo, užili si to a nakonec padli za vlast.


Pondělí. Někdy je potřeba si pořádně odpočinout. Takže jsme celý den leželi v posteli a nedělali vůbec, ale vůbec nic. Neuvěřitelné s těmi borderkami, co? :D
Úterý byl cestovní den. Dopoledne jsem si v NECu procházela okolí a fotila psy. Následně jsme vyrazili směr Skotsko.
Středa byla skvělá. Jeli jsme se podívat na Ribblehead Viaduct, dali si tůru v kopcích, obhlídli vlakovou zastávku a zakončili to večeří v místním podniku.
Čtvrtek. Další den, další most, další tůra. Glenfinnan Viaduct je viadukt, na kterém jezdí Bradavický express, v reálu parní vlak The Jacobite, který byl do filmů propůjčen. Bohužel ale jezdí sezónně a poprvé vyjíždí až v dubnu.
Pátek, můj vysněný výlet na ostrov Skye. Zastávka v návštěvnickém centru svíčkárny Isle of Skye Candle Company se skvělou restaurací, kafíčko a následně přejezd na The Old Man of Storr. Tam jsme se luxusně prošli ve skalách v kompletní sestavě. Pártyna mi podrazila nohy, Tučák chtěl prohnat králíčka a jedinej Tex byl hodnej. Asi proto, že byl na vodítku. :D Na jídlo jsme se stavili zpět ve svíčkárně a pak ještě vyrazili na The Fairy Glen, kameny v kruzích vyskládáné na zemi. Dojeli jsme za stmívání, já tam vyšplhala, a našla nějaký ohniště. Čekala jsem minimálně Stonehenge, ale realita byla jen pár šutříků, které tam někdo zapomněl po grilování. To mě zklamalo.
V sobotu jsme vyrazili na Quiraing, další tůru na Skye. Honza zůstal dole a já přibrala na výlet Zdeňku, kterou jsme našli opuštěnou dole na parkovišti. Spolu s námi šla Párty a Tyči. Veterány jsme nechali v autě s Honzou a dobře jsme udělali. Quiraing byl mnohem těžší výšlap než The Old Man of Storr, ale bylo to nádherné. I když máme spoustu fotek, věřte mi, že na živo je vše mnohem hezčí a kdybych mohla, jsem tam do dneška. Po úspěšném zdolání této trasy jsme vyrazili znovu na Fairy Glen, kam jsme vytáhli důchodce Nexu a Texe. Večer jsme završili v místní hospodě na večeři, vrátili Zdeňku do jejího hotelu a odjeli směr Inverness. Na dnešek jsme měli zaplacenou anglickou klubovku, ale ani na vteřinu jsem nelitovala, že jsem peníze nechala propadnout a zvolila Skye.
Nedělní dopoledne jsem strávila u jezera focením psů a menším výletem kolem vody. Odpoledne jsme dorazili do Inverness a zjistili, že to není úplně město pro nás a to jediné hezké, co tu je, je náš hotel u letiště, které je ale od Inverness 20 minut jízdy.



Nový týden jsme zahájili návštěvou Cullodenu, který známe ze seriálu Cizinka. Honza si užíval muzeum, já a psi jsme si více užili výlet na cullodenské bojiště, kde se dá chodit a studovat, jak probíhala bitva. Na večer jsme dojeli do Edingburgu, který už známe, ale není ho nikdy dost.
Úterý byl den bez psů. Chtěli jsme objet Midhope Castle a Blackness Castle. To jsme taky udělali, ale Midhope Castle, který si ve zmíněném seriálu zahrál Lallybroch, sídlo klanu Fraserů, nejde navštívit zevnitř (a i kdyby šel, jsou tam jen holé zdi a provizorní plexisklová okna), a Blackness Castle, vyobrazující v seriálu anglickou pevnost Fort William, byl zrovna ten den mimořádně zavřený. Okolo se motalo několik terénních aut elektikářů a tvářili se vážně. Radši jsme odjeli. Psy jsme klidně mohli vzít, ale kdo to má předem vědět.
Aby nám to Tyčin vysvětlil, sezřal 8 pytlíků mňamek, které mu Honza naservíroval přímo pod rypák. Kdo z nich je větší blboun, jsem se stále nerozhodla. Po vyvenčení pana Tyčinka s velkým bříškem, jsme opět vyšli bez nich, tentokrát druhým směrem - do centra Edinburghu. Navštívili jsme dvě vyhlášené kavárny a zjistili, ve které je personál tak příjemný, že tam radši nic nechceme. Dodám jen, že ta druhá byla The Miklman, kterou můžeme s klidem doporučit. No a pak jsem obešla skoro všechny krámky se suvenýry.
Ve středu ráno jsem si přivstala a vyrazila opět do města. Šla jsem se podívat na Bakehouse Close, uličku, ve které se nachází Jamieho tiskařský krámek. Zase ta Cizinka. :) Poté jsem chtěla opět obejít pár krámků se suvenýry, kochat se skotskou hudbou a nakupovat hrnečky, ale bylo tak brzy, že měli všude zavřeno. Po check-outu z hotelu jsme vyrazili směr Newcastle, na trajekt domů. Cestou jsme se ještě zastavili na procházku k moři, ale nemůžu napsat kde. Psali tam, že místo nemáme sdílet po sítích a můžu potvrdit, že ví proč. Bylo to tam fajn.
Na trajekt jsme se nalodili kolem páté. Zabydleli jsme se v kajutě, podívali se na psí hotel, kam můžeme odložit psy a pak jsme se vydali na drink a nejlepší večeři celého výletu. Na lodi to žilo, po večeři jsme se ještě zastavili v klubu, poslechli si živou kapelu, nestihli kino, zcela vyčerpaní usnuli a ráno se probudli v přístavu IJmuiden v Nizozemí.
Čtvrtek jsme ještě trávili v jižním Holandsku po výletech. Samozřejmě můžu doporučit Amsterdam, Haag nebo návštěvu tulipánových zahrad Keukenhof, ale to už vše známe, a tak jsme jeli do Utrechtu. Ve středu města stojí pěkná vež Domtoren, obklopená kanály. S jedním papillonem by se tam dalo hezky posedět u vody na kafíčku, ale se třema borderkama procházet plné město kolistů, už tak příjemné není. Já mám z těch kol respekt i bez psů, natož hlídat, aby kolo nesejmulo ani mě ani psa.
A nakonec jsme se nějak doloudali do Česka a šli nabírat síly na nová dobrudružství.