CaniX Open & LIBOVá JíZDA: oFFiko

Hned po návratu z Anglie jsme měli závody. Byli jsme oba nevyspalí, přežraní a vyčerpaní, ale dali jsme to. 4,1km jsme zdolali, ke konci jsem fakt umírala a hned po doběhu jsme jeli domů spát. O týden později jsme měli další dvoje závody a ty byly o poznání lepší, protože už jsme byli aklimatizovaní, vyspali jsme se na to a nejedli jsme pizzu v noci. Samotný sobotní CaniX běh na 4km by se nám běžel dobře, neporovnatelně dobře oproti minulému závodu. Bohužel po Princovi skočil pes před startem a několik na nej vrčelo při předbíhání, takže jsme byli dost zklamaní z chování ostatních, ale bohužel, to neovliníme. Nedělní závod byl jen na 2km a opět se nám bežel dobře, dokonce na Prince nikdo nevrčel, jen si ho při předbíhání šel očuchat jiný pes. Fascinuje mě, že když mě někdo předbíhá a ví, že má jeho pes problém, tak si ho nestáhne. Takže já pak Prince preventivně stahovala pokaždé, když nás někdo předbíhal, nebudu riskovat, že se mu něco stane. CaniX měl být údajně největší canicrossová akce roku, takže jsem se toho docela bála, ale faktem je, že mi nepřišel o tolik větší než Zavírák, kterého jsem se na stejném místě zúčastnila dva roky zpět. Takže parkování a vše okolo proběhlo naprosto na pohodu, žádný Crufts s parkováním 30 minut od haly se nekonal, uf.