Tábor se psy, závody a další

Letos jsme se zúčastnili 17. ročníku Tábora se psy. Já již po šesté jako instruktor. V den odjezdu jsem se rozhodla Roxy nevzít a nechat ji Honzovi. Přeci jen vím, že zavřená v kotci se fakt trápí a Honza jí bude mít 24 hodin denně u sebe. Odjeli jsme tedy s Texáčem a Párty a užili si báječný týden se skvělou partou. Ve volných chvílích jsem se snažila a brala na parkur i svoje psy. Párty se velmi úspěšně začala učit zóny a s Texem jsme trénovali na závody. Chodili jsme se koupat do vody s bordeřím kámošem Riem a jako vždycky jsme si nestihli jít zaběhat canicross. Každý rok jsem vděčnější a vděčnější za možnost účastnit se tak skvělého projektu, jakým je Tábor se psy. Nejhezčí vzpomínky z dětství mám právě na tento tábor a je pro mě čest jezdit sem i nadále.
Po táboře jsme měli ve čtvrtek 19.7. trénink u oveček. Texovy výpasy prospěly. Ke košáru přišel s nově nabitým sebevědomím, kterého si okamžitě všimla i Beáta, takže cíl splněn. Jedinou nevýhodou je fakt, že jak přešel z 300 ovcí k 10, tak se snažil dělat si vše po svém, na tom se ještě musíme domluvit a bude to ok.
V pátek jsme vyrazili na agility Zkoušky N.K.Ú. (náležité kynologické úrovně). Posuzovány byly Karinou Divišovou, která postavila dva pěkné, jednoduché parkury. V první zkoušce Tex naběhl do slalomu až na podruhé a následně, když vběhl v plné síle na kladinu, spadnul z ní a tak jsme ji opravovali. U třetí překážky od konce jsme se diskvalifikovali. Skočka, po které jsem ho potřebovala otočit doprava a věděla jsem, že pokud se pohnu z místa dřív, než si Tex bude jistý, že se má stočit, se nám stala osudnou. Čekala jsem, až si bude jistý, až jsem to přečkala a nechala jsem ho ulítnout do jiného tunelu. Ups. Druhý běh jsme doběhli, ale opět s problémy ve slalomu. Tex se prostě přestává soustředit a potom vypadává. Skončili jsme osmí z patnácti. Kromě nás ovšem běhaly i naše týmy ze cvičáku, z kterých mám opravdu radost a všem gratuluji k jejich skvělým umístěním.