Mikulášský farma závod

2.12.2017
Tex se ukázal jako správný syn své matky. Za letošní rok se zúčastnil celých 4 lekcí pasení, proto přihlásit se na farma závod, bylo z mé strany vcelku odvážné rozhodnutí. Zvláště vezmu-li v potaz, že jsem ho handlovala já. Na pastvině byla neskutečná zima, mrzlo mi úplně všechno. V losování o pořadí jsem si vytáhla číšlo pět, šli jsme tedy v půlce startovního pole. Trať začínala vyvedením oveček z košáru, maltézským křížem a procházkou kolem sena, kde nám ovčeky nesměly utéct k jídlu, ale měli jsme jim dát napít. To vše proběhlo vcelku v pořádku, kříž viděl Tex i já podruhé v životě a všech 7 oveček prošlo správně. K senu nám neutekly a napít také dostaly. Potom se šlo kolem kolíku k dalšímu kolíku, kde jsme nechali ovečky a šli na outrun. Protože s Texem nepasu, tak neznám ani povely a pokaždé se na ně musím ptát a pokaždé půlku zapomenu, což byl dnes docela problém, protože běž "tam", "můžeš", "z druhý strany" úplně není to stejné co "come by" a "ví". Outrun se běžel kolem branek, což si myslím mělo spoustě psů pomoci (ale možná se taky pletu, protože tomu vůbec nerozumím a přiznávám se k tomu). Tex outrun v pohodě, vyzvednutí v pohodě, ale myslím, že nám jedna ovečka prchla mimo branečku. Poté opět kolem kolíku do dalších branek, slalomu, trychtýře a přes chycení ovečky, obkroužení kolíku dokola, skrz další branky, do domečku a hurá na kance. Ve slalomu jsem mu to kazila já, protože jsem ho neustále zalehávala, zatímco Beáta říkala, že ho mám nechat, že si to umí udělat sám, což byla pravda, jak jsem v půlce slalomu zjistila, když jsem mu dovolila, ať si je tedy vede bez mé korekce. Do trychtýře zaběhly všechny ovečky, ale Texík se chtěl utopit, tak jsem ho musela nalákat, aby prošel se mnou. Bylo to pro nás poprvé, co jsme trychtýř dělali. Nebo pro mě určitě, ale pro něj myslím také. Nejhorší z celého závodu pro mě asi bylo chycení ovce, Texovi se nechtělo moc zůstávát v odložení a naprosto nechápal, proč tu ovci tahám od stáda pryč. Původně jsem si vyhlédla tu nejmenší mini ovečku, ale ona vždy odešla na druhou stranu stáda, tak jsem musela vzít tu velkou a nějak jsme i toto zvládli. Obkružit kolík, branky (kde mi Beáta konečně řekla, že ten pes těma brankama procházet nemusel) a hurá do košáru. Tam jsem úplně neměla vymyšlenou taktiku jak na to, vynadala jsem psovi, proč se mi sakra zvedá z odložení a pak sem dostala vynadáno já, že kdyby ten pes nebyl tak chytrý a nezvedl se, tak mám ovce v tahu. Poslední úkol, zastřelit divočáka, vyšel na první pokus, i když než jsem správně držela zbraň a viděla v optice něco jiného, než rozmazané pole, tak by mi živý asi utekl. Nicméně po zjištění, že Míša střílela naslepo, protože víc než to rozmazaný pole neviděla, mi bylo hned líp. Ale i ona trefila na poprvé, takže na Míšu pozor. I když byla celý den zima, tak zamrzlé bláto polevilo a všichni jsme byli jak prasátka, konec byl někdy kolem druhé a když při vyhlašování už bylo sedmé, šesté, páté místo a my pořád nic, tak to začalo býti podezřelé... Texáč skončil třetí. Texáč pod mým vedením skončil třetí. Že bychom nemuseli být poslední, v tom jsem trošku věřila, přeci jen vím, že pes je geniální, i když já jsem dřevo. Ale že bychom mohli být třetí, to jsem tedy moc reálně neviděla, takže mě to velmi velmi mile překvapilo a opět se citím provinile, že s ním málo trénuji a kazím mu to, protože by si zasloužil mnohem lepší vedení, než je to moje. Tex mi ukazuje, že s ním nemusím být nervózní (narozdíl od Roxynky), protože to přeci zvládne a bude mě poslouchat, takže se pokusím víc trénovat a třeba vyrazíme brzy na zkoušky. S Texem mě to pasení skutečně baví, protože jeho přirozenost a chuť se zavděčit je pro mě obdivuhodná. Stejně tak jako Beáty výdrž, protože zatímco jsem přijela domů a šla si z důvodu nevolnosti lehnout, na pastvině se jelo ještě jedno kolo závodu pro TS. Takže kloubouk dolů za super organizaci, moc děkujeme za skvěle strávené dopoledne u oveček, pěkné ceny a hlavně za to, že mi Beáta ukázala, že všechno jde. Doteď slyším, jak mi bylo řečeno, že Tex za měsíc fakt na HWT nenatrénuje, že to nemá šanci složit a Beáta šla a složila to. Jo a také jsme vyhráli cenu za nejlepší masku na place. Evidentně byly vidle místo ovčácké hole efektivní co do vzhledu a co do praktičnosti byly také super, možná s nimi budu chodit celý rok, hihi.